Váša Příhoda

Zdroj: MaG Vodňany

22. srpna 1900 Vodňany - 26. července 1960 Vídeň

Významný český houslový virtuos Váša Příhoda, jehož maminka Marie Růzhová pocházela z Vodňan, byl svým stylem hry posledním houslistou romantického typu. Nejen nové interpretační požadavky, které se rozvíjely již během jeho života, ale i působení a konec života v zahraničí ho odsoudily k poklesu zájmu o jeho tvůrčí přínos do evropské a především české kultury.

Hudební nadání zdědil od obou rodičů. Matka pocházela z hudební rodiny, sama dobře zpívala a hrála na citeru. Alois Příhoda, otec, byl vynikajícím houslistou a kapelníkem. Po získání hudebního vzdělání u O. Ševčíka a Z. Fibicha si zřídil v Praze hudební školu. První plechové housličky zakoupil teprve tříletému synovi, který již za dva roky poprvé vystupoval. V osmi letech vypomáhal V.  Příhoda svému otci v jeho škole a hrál Beethovenův a Brahmsův koncert, i když se nemohl vyrovnat s myšlenkovou závažností těchto děl. Z potřeby dalšího odborného vedení začal v r. 1910 navštěvovat soukromou houslovou školu profesora Jana Mařáka, se kterým spolupracoval dalších deset let. Poprvé vystoupil na svém samostatném koncertu v r. 1912 ve Všenorech u Prahy.

Až do svých patnácti let trávil s matkou a mladší sestrou Růženou prázdniny ve Vodňanech u prarodičů. I tehdy musel pilně cvičit. Přestože mu jistě často bylo líto, že si neužije her s chlapci, přání stát se houslovým virtuosem bylo silnější. Bratranec Ferdinand Řídký později vzpomínal, že se při jedné hře na vodňanském náměstí ozvaly z jednoho domu tóny houslí. Váša Příhoda se zaposlouchal a rozběhl se pryč se slovy, že musí jít rychle domů a zahrát na housle, aby si někdo nemyslel, že takto hraje on. Při svém prvním koncertu v rodných Vodňanech, uspořádaném dne 18. července 1913 v obecním hostinci, přednesl skladby Paganiniho, Ševčíka, Bazziniho a Wieniawskiho. V přídavcích zahrál Dvořákovu Humoresku a píseň Kde domov můj za zpěvu obecenstva. Koncert si ve své paměti dlouho uchovávalo nejen vodňanské obecenstvo, ale i Váša Příhoda.

V r. 1915 pří svém prvním vystoupení s orchestrem - Českou filharmonii přednesl svou první skladbu Polonézu pro housle a klavír. Během válečných let koncertoval po Čechách za doprovodu klavírní hry své sestry. Na počátku r. 1919 podnikl první uměleckou cestu do zahraničí - do Švýcarska. Výborné kritiky ho povzbudily k podniknutí cesty do Itálie na sklonku t. r. Zde ho však zpočátku očekávalo zklamání. O neznámého houslistu nebyl valný zájem. Záskok za sólistu v koncertní kavárně v Miláně vše změnil a od ledna do června 1920 se uskutečnilo 84 vyprodaných koncertů pro náročné, italské, obecenstvo. V Janově si směl zahrát jako druhý Čech (po J. Kociánovi) na Paganiniho housle. Hudební Evropa (Francie, Monako, Nizozemí) otevřela náruč mladému houslistovi a vypravil se i na zámořské turné (Argentina, Brazílie, Spojené státy).

Ze svých dalších cest se do Čech vracel pravidelně na vánoce. Zakoupil si zámeček Záryby u Brandýsa n. Labem. Přes veliké zaneprázdnění měl všestranné zájmy, kterým se věnoval se značnou vášnivostí. Pobyt u Labe trávil především rybařením. Jako nadšený motorista si sám opravoval automobil a až do konce života vlastnil el. železniční model. Zajímal se o box a řeckořímský zápas a pouze obava ze zranění ho odrazovala od těchto sportů. Ve volných chvílích kreslil a především četl. Ve 30. letech V. Příhoda navštívil několikrát své příbuzné ve Vodňanech a zúčastnil se i setkání vodňanských rodáků v r. 1936. V tomto období, jak z dochovaných vzpomínek blízkých vyplývá, v rodném městě uspořádal i jeden koncert.

Jazykové znalosti (němčina a italština, ale uměl i francouzsky, anglicky a rusky) mu v r. 1937 přinesly filmovou nabídku v německo - italském projektu „Maharadžův miláček". Tento celkem průměrný film byl promítán i u nás a je cenný ukázkou Příhodovy houslové hry. Jeho četné nahrávky byly realizovány pouze v zahraničí a jsou vydávány doposud. U nás se realizovala nahrávka až v r. 1956 a zůstala jedinou.

V letech 1936 - 1938 vedl letní mistrovské kursy salzburského Mozartea a v pedagogické činnosti pokračoval během války i po ní. Z důvodu dostupnosti Salzburku zakoupil vilu v St. Gílgenu u Wolfgangského jezera a zde s rodinou bydlel do r. 1955. Poté, co byl jmenován řádným profesorem vídeňské Akademie pro hudbu a dramatické umění, se přestěhoval do Vídně.

V r. 1956 obdržel pozvání k vystoupeni na Pražském jaru. Zde opět po třinácti letech odloučení stanul před pražským obecenstvem. Vzhledem k velkému zájmu o jeho vystoupení (nepřetržitý patnáctiminutový potlesk po přednesení Dvořákova houslového koncertu) se bezprostředně po festivalu uspořádaly dva další recitály v Praze a další koncerty v Olomouci, Brně a Bratislavě. V r. 1960 i Příhoda uvažoval a jednal o další cestě do Čech. Vzpomínal na dětství. Toužil navštívit i své rodiště a proběhla korespondence o možnostech jeho ubytování ve Vodňanech. Jeho sestra později vzpomínala, že její bratr říkával: „Tam bych se chtěl jednou usadit. Zařídil bych houslovou školu, jako měl prof. Ševčík v Písku. Ve volných chvílích bych rybařil a obnovil si vzpomínky na krásná léta dětství."

Nepřetržité pracovní vypětí a rychlé životní tempo se neblaze podepsaly na zdraví umělce. Dne 26. července 1960 Váša Příhoda ve vídeňské nemocnici podlehl srdečnímu záchvatu.

Koncertní síň v budově Základní umělecké školy ve Vodňanech nese od r. 1965 jméno umělce a soubor dokumentů ho připomíná v archivu Městského muzea a galerie Vodňany. O uctění památky významného rodáka pamětní deskou na jeho rodném domě uvažovalo město Vodňany již vletech 1905 a 1970. Za podpory majitelů domu však došlo k realizaci až v r. 2000.